Krátké příběhy z ostrova

Tato krátká nahlédnutí do světa Risen měla hráčům před vydáním hry zprostředkovat trochu ostrovní atmosféry.

Celkem vyšlo 11 příběhů, jejichž překlad vám zde přinášíme. V mnoha příbězích se objevují postavy, které můžete potkat i přímo ve hře. Je zajímavé zpětně sledovat, jak nám vývojáři prostřednictvím těchto příběhů jednotlivé postavy a charaktery představili.

1. Proroctví

Překlad: Milvus

Bez povšimnutí procházeli lidé kolem podivné postavy, která před nabílenou stěnou statečně vzdorovala slunečnímu žáru.
"Říkám vám, konec nás všech se blíží," křičel nevšímaje si, že mu nikdo nevěnuje sebemenší pozornost.
"Bohové opustili tento ostrov. Zlo je probuzeno. Svatý Plamen nás sám nemůže chránit věčně!"
Nikdo se nezastavil. Lidé měli své vlastní starosti. Od té doby, co bylo město uzavřeno, šly obchody špatně. Kazatel odhodlaně pokračoval.
"Trojice Znamení byla vyjevena, tři Znamení." křičel drsným hlasem.
"Prvním byla zemětřesení. A nikdo toho nedbal. Druhým byly chrámy bůžků. A ani zde nechtěl nikdo naslouchat. Byli jste vypleněni, sami jste se pošpinili svou malicherností. Bestie byly třetím Znamením. Tři Znamení. Bohové nás opustili a brzy i Svatý Plamen pohasne. Vystoupí prastaré mocnosti. Náš konec je blízko!"

2. Nový hrdina

Překlad: Piczta

"Hej, slyšel jsi?" pozdravil Philuse jeho tlustý kumpán, když vstoupil do hostince. "Říká se, že se po ostrově potuluje někdo, koho Inkvizice ještě nechytila. Nikdo neví, odkud je."
Konečně zpět U Smějícího se Gyrgera. Philus se k němu přidal ve špatné náladě po nabitém dni. "A co? Tak je to bandita. Není jediný," reptal.
"Nee, není to nikdo z Donových lidí," šeptal tlusťoch. "V každém případě ale čenichá kolem, leze do chrámů a tak..."
"A? I jiní to dělají," poznamenal Philus nedbale. Měl jiné starosti, nikdo si nekupoval jeho ryby.
"Jo, ale na rozdíl od nich se dokázal dostat ven. Říká se, že je snad šest stop vysoký... to mi teda aspoň řekl jeden farmář."
"Blbost, to není možné."
"A to jako proč?"
"No proto, že chrámové chodby nejsou tak vysoké. Musel by si rozbít palici a pojít jako všichni ostatní" byla Philusova přesvědčivá logika.
"Ále co ty víš..."
"Vyvrať to. Kup mi pivo radši, měl jsem těžký den."

3. Inkvizice

Překlad: Piczta

Město se změnilo od té doby, co jej převzala Inkvizice.
Tlusťoch seděl na lavici vedle Smějícího se Gyrgera a díval se. Cid si přisedl vedle něj.
"Kámo, moje stará se zamilovala do náhrdelníku z perel. Kde mám teď nějaký sehnat?" stěžoval si.
"Jak to mám já vědět? Vy jste uměli vyčarovat prakticky cokoli."
"To jo, ale tehdy tady nebyl ten zatracený Inkvizitor." prohlásil bandita. "A mohli jsme i obchodovat se strážemi. Jen si to představ, že nedávno sebrali Rodrigueze a odtáhli ho přímo do Kláštera. Přímo za Inkvizitorem. A když se vrátil, byl to někdo úplně jiný, jako kdyby ho tam vyměnili. A teď mě chce nahlásit, když mě někdy chytí v nějakém pochybném kšeftě. Ze všech lidí právě Rodriguez! Je to strašidelné. Inkvizitor a jeho magické oko; může se podívat přímo do tvojí hlavy a úplně tě změnit. A pak uděláš, co bude chtít. Nesmíš mu nikdy věřit. On ví mnohem víc o všech těch monstrech a chrámech, než si připouští, to se vsaď."
Tlusťoch neřekl nic, bylo to na něj příliš moc.

4. Smějící se Gyrger

Překlad: El Kamil

Obdélník světla, které pronikalo na podlahu otevřenými dveřmi Smějícího se Gyrgera, byl pro ty uvnitř jedinou připomínkou toho, že slunce stále nemilosrdně zářilo na celý ostrov. Náhle však obrys světla potemněl, když do výčepu vstoupil nový host.
"Hej, cizinče, přidej se k nám," zahřměl svalnatý chlapík k nově příchozímu. "Nové tváře s novými příběhy se vždycky hodí."
"Ty znáš ve město každého, že?" odpověděl cizinec.
"To bych řek. Trčím tady od té doby, co bílokabátníci zavřeli brány. Nikdy sem tě tady nepotkal. Co děláš tady ve městě?"
"To kdybych jen věděl..."
"Heh, neznalec," vtipkoval hromotluk. "Pokud hledáš vědění, jdi za mistrem Belschwurem. Tady najdeš jedině něco na pití."
"Mistrem Belschwurem?"
"Jo, tím mágem! Ten ví všechno o Svatém plameni a o bozích. Bohové jsou v tahu, ale nechali tu Svatý plamen jako znamení, že stále ochraňují ostrov. Nikdo ale netuší, jak dlouho bude hořet, když temné síly, před kterýma nás bohové chránili, nabírají na síle. Chrámy a tak. Ale co já vím? Já jsem jenom rybář."

5. Vražedné dobrodružství

Překlad: El Kamil

Tři muži si razili cestu skrze úzkou, svažující se chodbu.
"Chceš vědět, co si myslím?" zeptal se Olf, nesoucí krumpáč.
"Ne, ani ne," zabručel Dytar. "Drž pochodeň nahoře, ať nepřehlédneme nějakou past."
"Stejně ti to řeknu," začal ten první. "Mám pocit, že najdeme spoustu zlata. Cejtim to v malíčku."
"Ah, v posledním chrámu to byl tvůj palec. Tak se už rozhodni," bědoval Dirk, který nesl balík lopat. "A taky jsme nic nenašli."
"No protože chlapi z Řádu byli rychlejší než my. Ale tady před náma nikdo nebyl."
"Buď rád, že nás nechytli venku z města."
"Hej, pozor! Stůj," vykřil Dytar, čímž učinil diskusi přítrž. "Nevidíš tu skulinu, ty hňupe? Ta deska se mi nezdá. To budou zase další padací dveře."
"No, lepší než ty hnusné bodce posledně."
Z dálky se ozval rachot a pak zvuk jako tření hřebíků po kameni. Bylo to stále blíž a blíž.
"Co to?" zašeptal Olf. "Slyšeli ste to?"
"Nejsme hluchý," vydechoval Dirk.
"Zpátky!"

6. Don a jeho následovníci

Překlad: El Kamil

Závoje kouře se ledabyle linuly vzduchem. Tlustá, vlhká mlha se roztahovala a neměla v plánu se dělit o místo s kouřem.
Muži kašlali.
"Proklatá polévka!" nadával jeden.
"Co, Rachelina?" řekl druhý překvapivě.
"Ne, ty vtipálku, ta mlha," odpověděl první mrzutě.
"Proklatá bažina!" pokračoval druhý.
"Proklatý Inkvizitor!" označil jako prvopočátek všech problémů třetí muž, který doposud mlčel.
Od té doby, co přijel Inkvizitor se svými lidmi na ostrov, vytratil se Don z města do bažiny. Tam byl stále sám svým pánem a nemusel poslouchat rozkazy nových pánů. Tam byl vůdcem svých lidí, na pár akrech smrduté bažiny a prastarého, hnijícího chrámu plného monster, a čekal, až Inkvizitor opustí jeho město. Do té doby Don žil v první chrámové hale.
"Vylezlo dneska něco z chrámu?" ptal se jeden.
"Bestie? Ne-é. Přední části jsou všechny čisté. Fincher je právě včera znovu kontroloval."
"Hm."
Tím byl rozhovor zase v tahu. Mlha byla deprimující. Nálada byla na bodu mrazu.
"Něco nového z města?"
"Né, nic."
"Jak zase budeme zpátky ve městě..."
Všichni tiše naříkali. A pomalu se vraceli ke svým vlastním myšlenkám. Flaška kolovala...

7. Mistr čepele

Překlad: El Kamil

"Hej! Jak se tím mečem oháníš? Co sem ti říkal?!" volal Edgar opírající se o brousek a kroutící hlavou. Starý učitel boje s mečem ustoupil do stínů zdi, aby odtamtud pozoroval svého učence. Pak vše ještě jednou vysvětlil:
"Drž ten meč klidně a pevně, aby ti ho soupeř hned prvním útokem nevyrazil z ruky. Špičku čepele měj namířenou na nepřítele."
Edgarův student se pokusil dát na tyto rady k uspokojení učitele.
"A nestůj tam jak tvrdé 'Y'. To vypadá strašně."
"A kdy konečně budu moct s někým bojovat?", zavrčel mladý frajírek, který uz měl všech těchto rad plné zuby. "Chci sejmout popelavou bestii!"
Edgar se zasmál. "Mladý muži. Na to radši rychle zapomeň. Nejdřív se musíš naučit základy útoku a obrany. Až budou za tebou, tak můžeš začít pracovat se sériemi útoků, aby nedostal nepřítel žádnou šanci tě zasáhnout. Potom budeš potřebovat zlepšit pohyb nohou, aby ses naučil uskakovat. A pak se naučíš prorazit soupeřovu obranu."
Edgar chvíli mlčel. "A pak, mladý muži, pak možná budeš moct přemýšlet o tom, že sejmeš nějakou z těch bestií tam venku. Lidé jsou v boji předvídatelní. Můžeš nastudovat jejich chování a tak být o krok napřed. Tyto bestie ale naproti tomu reagují naprosto neočekávaně. Uspět proti nim je něco úplně jiného. Musíš se ještě hodně naučit."

8. Stín noci

Překlad: El Kamil

Noc byla jasná. Úzký srpek měsíce se před malou chvílí skryl pod pláštěm mraků, které sem přivála mořská bríza. Dokonce i ty nejbělejší a v poledním slunci nejzářivější zdi domů byly nyní temné. Noční strážce už odešel a na další obchůzku se vydá až za chvíli.

Zpoza rohu vykročila ze stínu noci postava. Tiše běžela podél domu, a poté zahnula do uličky. Nenápadné červené světélko odhalilo poslední potáhnutí z cigarety, pak se tmavá postava vytáhla na římsu, vylezla na střechu a zmizela v okně sousedního domu.

Klidné vzdechy naznačovaly, že se nemusí bát pozornosti obyvatel. Bedna s věcmi ležela u postele. Lidé jsou tak předvídaví... Teď se ukáže, zda kombinace zámku, kterou postava obdržela od svého informátora, bude správná. Paklíč tiše cvaknul v zámku, ozval se škrábavý zvuk a víko se otevřelo.

Klidné zvuky dýchání ustaly. Zloděj zůstal nehybný. "Do pekla!" pomyslel si zadržujíce dech. Hlasité zachrápání z něj ovšem shodilo všechno napětí. Pomalu a opatrně vyprázdnil truhlu s cílem najít starý, vzácný artefakt, který jeho klient požadoval.

9. Obživlé kosti

Překlad: El Kamil

Těžce funící muž si razil cestu úzkou jeskyní. Před ním se ozývalo řinčení kovu. Znělo to jako meč mlátící kroužkovou zbroj.
"Už ne", vzdechl. Poté co pobil vlky při vstupu do jeskyně a o pár kroků dále ghúly, čekala na něj další překážka. Třepetavé světlo doutnající pochodně osvětlovalo jakoby větší sál jeskyně. Zvuky rychlých kroků směřujících k němu mu připomenuly, aby vytasil svůj meč.

Matně bílé kosti se vylouply z temnoty. Rozedraný kroužkový krunýř visel od jejich hrudi po kyčelní kost. Prázdné oční důlky hleděly na něj - nebo možná ne, kdo to mohl vůbec vědět? Se vztyčenou čepelí, křupoutem kloubů a přesto tiše se kostlivec rozběhl směrem k němu.

Zbytky nějakého nešťastného bojovníka byly magií přivedeny k nemrtvému životu. První rány útočníka se odrazily od meče nezvaného hosta, který byl v obranném postavení. Krytí, pak obratný pohyb a úder zleva. Kostlivec jej vykryl. Mechanicky, jako to uměl odjakživa. Nebo to byla magie? Hbitý skok do strany, rána zleva, otočka, další zprava a vší silou zvrchu. Pak ústup. Zpřelámané kosti způsobily, že se kostlivec rozpadl a zbytky zrezavělé zbroje se sesuly k zemi. Hned za nimi lebka, která vytvořila vrchol malé pyramidy, co z ostatků vytvořila. Zubatý meč zmizel do hluboké temnoty.
"Musím jít dál..."

10. Rytiny

Překlad: El Kamil

Cítil, jak jeho ruce vlhly. První kapičky potu zářily na jeho čele. Na pergamenu se jistojistě opět objeví skvrny a vše, co doposud napsal, bude rozmazané. Mistr Illumar by jej pokáral. Jako vždy. "Proč se mi to vždy stane?!", ptal se v duchu Jervis sám sebe. Koutkem oka viděl ostatní novice, jak stáli za svými psacími stoly a pilně vyškrabávali magické formule, které se měli naučit, jako by to byla ta nejsnadnější věc na světě.

Naprotitomu Jervis byl rád i za to, že si vůbec dokázal zapamatovat správné ingredience pro levitaci, proměnu v Nautiluse a dokonce pro světlo. Na co se vůbec používá tesák divočáka? A k čemu jsou křídla smrtihlava? Jervis povzdechl. Krystalová magie byla mnohem jednodušší než tato prokletá runová. Při čarování všechno zařídil krystal. A pak už stačilo jen trénovat a šlo to samo. Ale tyhle runy... Jen na vytvoření svitku jsou potřeba ingredience pochybného původu. A to ještě není runa.

Jervis si snažil vzpomenout, co mu mistr Illumar včera řekl, a začal psát, než byl jeho pergament celý promočený.

11. Ukrývání

Překlad: El Kamil

Když se připotácel s pytlem přes ramena, už na něj dlouhán čekal na rohu.
"Máš s sebou motyku? Nebo ještě líp lopatu?", zeptal se netrpělivě.
"Jasně, přesně, jaks mi řekl. Dobrá lopata přímo ze skladiště v přístavu", hrdě vytáhl lopatu z vaku.
"Z přístavního skladiště? To snad Carasco vydává něco z věcí Inkvizice?"
"Ne-e, jednoduše jsem si ji obstaral sám.", zakřenil se na něj jeho kumpán a uvolněn se poškrábal na své ohavné bradě.
"Zbláznil ses? Jestli nás s tímto objeví Bílí, máme problém", zabručel dlouhán naštvaně.

"To budou stejně, jestli nás najdou venku z města", mávl klidně jeho kolega rukou. "S lopatou nebo bez ní. Máš mapu toho pokladu?"
"Jasně! A podmázls stráž, abysme se mohli dostat ven?"
"Samozřejmě," přišla okamžitá odpověď.
"Dávej bacha, ten poklad je někde u hrobu, takže možná narazíme na něco nemrtvého. Má to být nápadné místo bez trávy, kde bysme měli začít kopat."
"Říká kdo?"
"Ten dědek, co jsem ho posledně v hospodě nalil rumem."
"A co tam najdem?"
"Vím já? Asi nějaké staré krámy. Delgado bere skoro všechno."